Historie

Horácké muzeum sídlí v budově staré renesanční radnice ze 16. století, přestavěné po požáru v 18. a 19. století. Z původního objektu se zachovala renesanční vstupní síň s kamenným portálem. Kámen vsazený do průčelí zdi staré radnice se znakem zubří hlavy má vročení 1555. Kámen má vydlabaný nápis: „Léta Páně 1555 Rathaus Staven Tento,“ pod ním je městský znak.

Roku 1553 obec zakoupila dům čp. 114 na dolním konci západní strany náměstí po Mikuláši Bernhardovi a roku 1555 jej přestavěla na radnici. Radnice roku 1696 vyhořela, roku 1733 byla zajištěna opěrnými pilíři, znovu vyhořela roku 1801. Roku 1803 byla upravena do nynější podoby.

Muzeum bylo založeno roku 1892 jako druhé nejstarší muzeum na západní Moravě.

Učitelská jednota žďársko-novoměstská uspořádala v Novém Městě slavnostní akademii na oslavu 300. výročí narození J. A. Komenského – už dříve bylo rozhodnuto, že čistý výnos této akce bude věnován na založení krajinského muzea, které mělo nést právě jméno Komenského a do něhož se měly soustřeďovat památné a starožitné věci z celého politického okresu Nové Město. Výtěžek akademie byl uložen na vkladní knížku, samotné řízení muzea se však stále odkládalo. Naštěstí už v roce 1893 začaly probíhat přípravné práce k velké národopisné výstavě v Praze, ve všech krajích se začaly sbírat starožitné předměty vhodné k vystavení a pořádaly se regionální národopisné výstavy. V Novém Městě se sběru ujaly jako soukromé sběratelky Anna Jelínková a učitelka Kristina Letovská. Některé předměty jejich majitelé darovali, část jich koupila z vlastních prostředků K. Letovská a tyto věci se pak staly základem sbírek muzea. Nejprve byly uloženy v kabinetě obecné a měšťanské školy. Když ale po roce 1894 začala budovu postupně zabírat reálka, předměty skončily na půdě, kde některé podlehly zkáze nebo se ztratily. Teprve po vystěhování reálky se exponáty vrátily do kabinetu, kde byly uloženy do dvou nových skříní a uspořádány odborným učitelem Antonínem Málkem. Tento stav trval až do roku 1906, kdy byl stanoven Místní odbor Národní jednoty pro jihozápadní Moravu. Jeho členové se rozhodli založit „Horácké“ muzeum. Protože muzejní sbírky už existovaly, dohodli se s Učitelskou jednotou žďársko-novoměstskou na jejich předání do správy města. Následně byl vypracován muzejní řád a sestaveno kuratorium muzea.

Muzeum sídlilo nejprve v budově nové radnice /čp. 124/125/, v roce 1907 se přestěhovalo do prostor staré radnice /čp. 114/, kde mu městská rada vyhradila jednu místnost. Správcem sbírek, které se rychle rozrůstaly a muzeum si proto muselo pronajmout ve staré radnici další tři místnosti, se stal J. F. Svoboda. Organizačně se Horácké muzeum členilo na dva odbory: „umělecko-průmyslový“ a „historicko-archeologický a přírodnický.“ Program činnosti muzea byl značně rozsáhlý, kromě sběru předmětů a jejich vystavování to bylo také pořádání přednášek, vydávání vlastivědných a historických publikací, vytvoření vlastní knihovy a archivu, sbírání lidových písní a jiného národopisného materiálu, pořádání odborných kurzů, osvětová činnost atd. Dne 25.10.1908 byla pro veřejnost otevřena první řádná expozice Horáckého muzea.

V roce 1924 byla budova věnována Horáckému muzeu a byla adaptována podle plánů novoměstského stavitele Karla Šíra, upravil je architekt Stanislav Sochor. Byly zbourány přístavky, prolomena okna do dvora, postaveno nové schodiště, upraveny všechny místnosti v 1. patře a vstupní síň, nově byly pokryty střechy, celá budova získala novou fasádu . Pro muzeum bylo vyhrazeno celé 1. patro – velký sál a 7 místností. V roce 1938 bylo muzeum vyzdobeno sgrafitem městského znaku od malíře Karla Němce. Souběžně s muzeem byly v budově další „insituce“ např. do roku 1913 pošta, za 2. světové války Okresní úřad a Správa silnic; dlouhodobě zde byly kupecké krámy /až do konce 40. let 20. století/. V roce 1950 byla pro muzejní účely uvolněna a adaptována celá budova, přičemž ještě až do začátku 70. let zde byl byt průvodkyně Horáckého muzea. V letech 1989 – 1994 prošel objekt rozsáhlou rekonstrukcí. V roce 1998 byl pro expoziční účely upraven i dvorek muzea, byla zde instalována replika mlejnku z Víru. Až do roku 1960 spravovali muzeum dobrovolní pracovníci tzv. kustodi. Od 1.6.1968 do 30.4.1974 byly muzeum a galerie sloučeny do jedné organizace. Od roku 1982 do roku 1991 bylo muzeum pobočkou Okresního muzea ve Žďáře nad Sázavou. Od 1.1.1992 je muzeum opět samostatné a od roku 1992 je součástí Novoměstských kulturních zařízení. Od července 1993 je muzeum převedeno z majetku ČR do majetku Nového Města na Moravě.

 

Nejvýznamnější dobrovolní pracovníci:

Josef František Svoboda /1874 – 1946/

berní úředník, v Novém Městě na Moravě působil v letech 1897 – 1912; podílel se na budování muzea, pracoval jako kustod a konzervátor, založil při muzeu archiv; shromáždil velké množství dokladů o lidové kultuře region – jeho zásluhou má muzeum početné sbírky skla, podmalby na skle, keramiky, textilu atd. Věnoval se etnografii, muzeologii a archivnictví. Z velkého množství archivních pramenů zpracovaných s největší pečlivostí vzniklo jeho nejobsáhlejší dílo – svazek edice „Vlastivěda moravská – Novoměstský okres“ /vyšlo až po jeho smrti v roce 1948/, dvoudílný Novoměstský listinář /za spoluautorství prof. J. Fialy/, řada prací z etnografie např. Horácké sklo, Lidová keramika západomoravská, Zvoničky na moravském Horácku, Okolí horácké osady, … V roce 1903 založil čtrnáctideník „Ozvěna z Novoměstska,“ který byl od roku 1909 přeměněn na týdeník Horácké listy, v letech 1914 – 1923 vydával listinnou edici Selský archiv aj.

Karel Kalláb /1884 – 1963/

učitel na obecné a měšťanské škole, byl 10 let kustodem sbírek muzea, sbíral pověsti „V tajemných zátokách Svratky,“ „Pověsti hradů moravských a Slezských“ /2 díly/, uspořádal sbírky muzea a připravil je pro Horáckou krajinnskou výstavu v roce 1925

Josef Fiala /1891 – 1968/

profesor matematiky a deskriptivy na zdejší reálce. Byl správcem sbírek muzea v letech 1934 – 1948, od roku 1936 konzervátorem Státní památkové péče, zajímal se o hospodářské, sociální i kulturní dějiny Nového Města i celého Horácka. Uveřejňoval spoustu článků v regionálním tisku, v nich se objevují do té doby neznámé informace např. o robotě na novoměstském panství před r. 1948, o první parcelaci a farních matrikách. Zvlášť cenné jsou jeho rodopisné práce, pravděpodobně vypracoval rodokmeny význačných novoměstských rodů, psal monografie významných novoměstských rodáků. Jeho nejvýznačnější prací je dvoudílný Novoměstský listinář vydaný muzeem, soubor 87 listin z let 1267 – 1849 /vznikl spoluprací prof. Fialy a J. F. Svobodou/. Z dalších prací jsou nejzajímavější Historie papírny v Novém Městě, Sklářství na bývalém panství novoměstském atd.

Věra Večeřová /1923 – 2011/

první profesionální pracovnice muzea, pracovala zde v letech 1961 – 1983, získala pro muzeum unikátní rozsáhlou kolekci regionálního rukodělného tkalcovství, také početnější soubory horáckého skla a výtvarného umění; za doby jejího působení byly vybudovány moderní expozice – především lidové kultury a lyžařství, a probíhaly také stavební úpravy např. výstavba depozitářů v půdním prostoru.