Z muzejních sbírek

Zajímavosti z depozitářů Horáckého muzea, o kterých se můžete dočíst v Novoměstsku:

Horácké muzeum v Novém Městě na Moravě ve svých sbírkách ukrývá hodnotné sbírky čítající přes 54000 předmětů, několik desítek tisíc dokumentů a fotografií a přes 2 500 položek knihovního fondu. V tomto seriálu bychom do budoucna chtěli představovat zajímavé předměty z našich sbírek a přiblížit vám jejich příběhy. Nejdříve mi ale dovolte krátké zamyšlení nad institucí nazývanou muzeum. Co je hlavní náplní muzea? No přece vystavování exponátů, zněla by nejpravděpodobnější odpověď. Ano, výstavní činnost je velmi důležitou muzejní oblastí, ale není náplní jedinou a nejdůležitější. Stejně tak potřebnou je samotná tvorba sbírek, získávání předmětů, jejich evidence a odborné zpracování, které v muzeích probíhá nepřetržitě. Naprosto nezbytnou muzejní činností je i zajišťování ochrany sbírkových předmětů, tzn. bezpečného a důstojného uložení, aby nedocházelo k jejich další degradaci. Zároveň je v muzeu nutností i průběžná kontrola sbírek. Až poté přichází ta velká chvíle, kdy se sbírkami může pokochat veřejnost. Mimo výstavní činnosti (dlouhodobé expozice a krátkodobé výstavy) organizuje muzeum i doprovodné programy jako jsou prohlídky, přednášky, besedy, koncerty nebo divadelní představení.

Nejstarší lyžařské medaile ve sbírkách muzea

V dnešním článku zavítáme do naší sbírky medailí novoměstských sportovců. Je obecně známo, že z našeho města pochází mnoho sportovců, kteří se mohou pyšnit medailemi z olympijských her či mistrovství světa. Některé z těchto medailí se nachází i v našich sbírkách. Na tomto místě si představíme medaile, které se vztahují ke druhým závodům, které se v našem městě uskutečnily. Pro vyprávění příběhu je nutné se vrátit do období před první světovou válkou.

První novoměstské lyžařské závody dospělých se konaly 2. února 1910. Start byl u novoměstského nádraží a cíl na rybníku Kazmírovci. Trať nebyla nijak značena, závodníkům bylo pouze sděleno, kterými místy mají projekt. Vítězem se tehdy stal ing. Karel Mrkvička. Ocenění z těchto závodů se však nedochovalo.

Druhé závody se konaly o rok později, konkrétně 22. ledna 1911. Jednalo se o organizačně propracovanější soutěž. Poprvé byla například vypsána „Jízda dam“ na 1 500 m, kterou vyhrála Marie Gregorová v čase 10 minut. Od roku 1911 se navíc závody skládaly z více než jedné disciplíny. Kromě jízdy žen spočívaly II. lyžařské závody ještě v jízdě na 3 a 10 km, běhu na 100 m bez holí, překážkovém závodě a závodě mládeže na 300 m.

Významných úspěchů hned v několika disciplínách zde dosáhl opět ing. Karel Mrkvička, který potvrdil formu z minulého závodu. Dokázal zde navíc porazit i legendárního Bohumila Hanče, který byl jeho pravidelným soupeřem. Krásné medaile ve formě brože K. Mrkvičky se dochovaly do dnešních dob ve sbírkách Horáckého muzea a prostřednictvím přiložených fotografií je můžeme společně obdivovat.

Mgr. Libor Denk

Svatý Václav v díle Karla Němce

Ve sbírkách muzea se nachází několik návrhů sgrafit, grafických listů a jejich dřevorytových předloh od Karla Němce na toto téma. Tříbarevný dřevoryt z roku 1924 znázorňuje knížete jedoucího na koni. Tento oblíbený motiv používal Němec také na svých sgrafitech – na kostele svaté Kunhuty, který vyzdobil v roce 1928 a 1929 k tisíciletému výročí zavraždění světce nebo na domě č. 46 na Žďárské ulici. Motiv stojícího Václava v knížecí čapce s kopím a přemyslovskou orlicí na štítu najdeme kromě grafik také na kostele místního katolického hřbitova nebo ve Žďáře na Hutařově ulici.            Mgr. Alice Hradilová

Před téměř 100 lety vysázely děti les v Oboře

Tuto fotografii jsme do muzejního archivu získali od paní Aleny Kopáčkové, která v červenci oslavila 97. narozeniny. Na snímku je se svými spolužáky ze 3. třídy, stojící třetí zprava. Nacházejí se v Oboře (domy za nimi jsou v budoucí Luční ulici), kam přišly sázet břízy darované škole milovníkem stromů, panem ing. Pelikánem, ředitelem velkostatku (jeho dcera Dana na obrázku s nářadím). Do sázení stromů se zapojilo pět ročníků škol a na dříve holém svahu od lihovaru až po Pustý mlýn vysázely děti postupně celý lesopark. Další osoby na fotografii: v klobouku pan učitel Jelínek, vedle něj asistentka slečna Dostálová a Aleš Částek. sedící zleva Pelikánová, Fialová, Hrbotická, Boháčová, Hájková, Vomelová, vedle Kopáčkové Koudelová, Grošofová, před ní Pochopová, Komandová a Říhová.    Mgr. Alice Hradilová  

Poklady z dílny Vítězslava Kopáčka

Ve sbírkách muzea se nachází několik malovaných lubových krabiček. Podle vyprávění paní Aleny Kopáčkové je v dobách před sto lety vyráběl ve své dílně její tatínek Vítězslav a strýc Josef Kopáček, Karel Němec je pak maloval. Při společenských příležitostech v chatě na Harusově kopci jimi obdarovávali vážené novoměstské dámy (paní Medová, Svítilová, Bradyová…), které si pak do nich ukládaly krajkové límečky a další drobnosti. Některé se také prodávaly jako suvenýr z Horácka v knihkupectví u Khunů (dnes U Salvátora). Zbylé krabičky rozdával v době bídy 2. sv. války pan Kopáček známým jako dárky pro jejich blízké. V dílně u Kopáčků se také vyráběly různé hračky, které dnes známe jen z obrázků v dobových uměleckých časopisech.                                                                                                                        Mgr. Alice Hradilová

Kroniky české Václava Hájka z Libočan ve sbírkách Horáckého muzea

Jednou z méně známých skutečností je, že muzeum vlastní i sbírku pozoruhodných cenných starých tisků, přičemž nejstarší z nich pocházejí již ze 16. století. Stále se ale jedná o poměrně málo probádanou část našich sbírek, což chceme postupem času změnit.
V dnešním článku povyprávíme o Kronice české (původním pravopisem Kronyka Czeska) od Václava Hájka z Libočan. Tuto kroniku máme v našich sbírkách ve dvou vydáních. Nejstarší z nich je s největší pravděpodobností vydání první, z roku 1561. Vzhledem ke své dlouhé historii již není v nejlepším stavu, ale i přes to u srovnatelných knih cena mnohdy přesahuje částku 50 000 Kč.
Druhé, novější vydání, které si můžete prohlédnout na přiložené fotografii, pochází z roku 1819. Vyšlo jako dotisk, který organizoval rytíř Jan Ferdinand ze Schönfeldu. Jeho vydání souvisí s ranou fází procesu formování novodobého českého národa a mělo za cíl povzbudit národní vědomí. U tohoto díla jsou pozoruhodné podpisy majitelů knihy, jež částečně mapují jeho historii. Můžeme tak zjistit, že prvním majitelem byl František Zikmund z Nížkova, od něhož ji v roce 1880 získal Antonín Vodička, obchodník z čp. 138 v Novém Městě na Moravě. Nejspíše posledním majitelem se poté v roce 1889 stal varhanář František Svítil, od kterého přešla do sbírek muzea.
Závěrem mi ještě dovolte upozornění, že muzeum nabízí možnost absenčních výpůjček ze své knihovny. Jedná se především o zajímavé tituly z regionálních dějin, etnografie, dějin umění či staré noviny (například Horácké listy). Bližší informace naleznete na našich webových stránkách https://hm.nmnm.cz/knihovna/, kde se nachází katalog knihovny, který postupně doplňujeme.

Autor textu: Libor Denk (fotografie Miloš Neuman)

Revoluce 1848/1849 a novoměstská Národní garda ve sbírkách Horáckého muzea (3/21)

Zmíněná revoluční léta odstartovala celou řadu politických, hospodářských či sociálních změn, které přispěly k postupnému procesu formování moderní občanské společnosti.
Revoluční události se promítly i do každodennosti většiny měst, kde začaly vznikat ozbrojené Národní gardy. Jednalo se o dobrovolné sbory měšťanů, jež měly dohlížet na udržování veřejného pořádku ve městě, chránit majetek měšťanů, ale také symbolicky povzbudit rodící se myšlenky národní emancipace. Vznikaly od března roku 1848, a to v reakci na Svatováclavský sjezd (11. března 1848), na němž se Praha přihlásila k myšlenkám revoluce. Nové Město nebylo výjimkou a v průběhu let se ke sborům připojilo kolem 300 osob. Jak dokládají zápisky z místní kroniky, garda často vystupovala i při různých slavnostech, kde diváky ohromovala svými uniformami, disciplinovaným vystupováním a slavnostní střelbou. K definitivnímu zrušení těchto složek došlo na základě císařského patentu v roce 1851.

Jako vzpomínka na tuto dobu se ve sbírkách našeho muzea dochovala čapka člena místní Národní gardy, kterou v roce 1909 muzeu daroval bývalý starosta Josef Sadílek. Podobným modelem disponuje i jeden člen na fotografii, jež byla pořízena půl století po těchto událostech.                            Mgr. Libor Denk

Pátrání po domu a lidech na fotografii (2/21)

Tato krásná fotografie se nachází v druhotné dokumentaci (tzn. že nebyla zapsána do přírůskových knih ani do Centrální evidence sbírek při Ministerstvu kultury). Její zvětšenina bude ve stálé expozici. Není k ní žádný popis, ale podařilo se nám vypátrat, že je na ní vyobrazený dům č. p. 17 v Nové Vsi. dosud největší statek v obci. Dům byl přestavěn v 70. letech, ale branka a vrata s parkánem (zeď uzavírající dvůr) stojí dodnes. Na fotografii je na domě cedulka s nápisem Starosta obce. Byl jím František Nečas (na fotce v klobouku), který zemřel při chřipkové epidemii v roce 1928, tudíž fotografie je o něco mladší. Jeho vnuk, pan Nečas, který v domě žije, identifikoval ještě sestru F. Nečase, Boženu Lukšovou (vedle dítěte) a tehdejšího souseda Františka Zdražila. Děkujeme paní starostce Tučkové za pomoc jsme rádi, že fotografie nemusí zůstat vystavená bez popisku.                                                    Mgr. Alice Hradilová

Obrázky z historie budovy muzea

V souvislosti s probíhající výměnou šindelů na střeše muzea není jistě od věci připomenout si historii této významné stavební památky. Jak napovídá věžička v průčelí, budova bývala sídlem radnice, a to od roku svého vzniku 1555 až do sklonku 19. století. Z původní podoby se zachovala jen vstupní síň s krásnou renesanční klenbou, zvenčí si pozorné oko všimne kamenné desky se zubří hlavou nad vraty. Barokní vzhled dostala budova při rekonstrukci po požáru roku 1723. Po velkém požáru města roku 1801 musela být znovu spravována a věžička dostala svou nynější podobu s cibulovou bání a korouhvičkou. V muzejním archivu máme zajímavý plán z roku 1801 s navrhovanou podobou průčelí. Nakonec byla vybrána úspornější varianta, hodiny, emblém s váhami a dveře do šenkovny v ose věžičky, stejně jako zdobení kolem oken nakonec realizovány nebyly. Ve sbírkách muzea je také původní korouhev – dvouhlavý rakouský orel, kterému pruský voják za války v roce 1866 jednu hlavu ustřelil a udělal z něj pruskou orlici (můžete si ji prohlédnout na výstavě Nové Město za císaře pána). Nynější plechová kopie (stále jednohlavá) vznikla při poslední výměně šindelů v šedesátých letech. Kromě správní funkce měla stará radnice v průběhu staletí nejrůznější využití. Býval zde obecní sklad soli, výčep vína a kořalky, později např. četnická stanice, na archivních fotografiích jsou vidět kupecké krámky. Muzeum zde sídlí od roku 1907. Do současné podoby se průčelí muzea dostalo v roce 1938, kdy na novou fasádu přibyly sgrafita od novoměstského rodáka Karla Němce.                                                                   Mgr. Alice Hradilová

Dvě tak trochu záhadné madony

Tu první možná znáte z naší expozice. 130 cm vysoká madona s Ježíškem na ruce je jednou z nejstarších památek v muzeu. Zapsaná je v první přírůstkové knize pod číslem 3889 a patří do tzv. staré sbírky. To znamená, že byla součástí sbírky po založení muzea v roce 1892, kdy se předměty darované občany shromažďovaly v budově školy. První expozice byla otevřená až v roce 1908 a muzeum bylo v péči dobrovolníků, prvním oficiálním zaměstnancem se stala až v 60. letech Věra Večeřová. Není tedy divu, že informace o nejstarších přírůstcích často úplně chybí. To je také případ madonny ve světnici muzea. Před dvaceti lety byla restaurována, zbavena pozdějších nátěrů a datována na konec 16. století. Z její dlouhé historie se už bohužel nedozvíme nic, ani kdo ji před sto lety do muzea věnoval. Druhá madona se do sbírek dostala teprve letos na jaře. Původně byla umístěna v kapličce v Jiříkovicích a pak si ji vzal z bezpečnostních důvodů do péče pan Vališ. Jedná se o nejstarší památku obce, proto se rozhodl svěřit ji do péče Horáckého muzea. 50 cm vysoká madonna s Ježíškem je krásná lidová práce, kterou je poměrně obtížné datovat, vznik odhadujeme na 19. století. V současné době je uložena v depozitáři, chystáme se odebrat vzorky pro restaurátory, nechat zrestaurovat, co bude třeba a doufáme, že se s ní budete moci brzy setkat v připravované nové stálé expozici muzea, kde by měla být součástí expozice o historii města.                                                                                                                                          Mgr. Alice Hradilová

Třísky z Brixenu

V muzejních sbírkách se setkáváme i s velmi bizarními předměty. Tento měsíc bych se ráda věnovala muzejním třískám. Ne ovšem těm, které odpadávají ze střechy muzea, ale skutečným sbírkovým předmětům. Opravdu se v depozitáři v jedné nenápadné obálce s nápisem POZOR!!! ukrývají dva dřevěné úlomky. Ty už by dávno v muzeu nebyly, kdyby je nedoprovázel krátký text: „Tyto zlomky odštěpil osobně můj synovec Ota Hobotický, továrník z Benešova, v Brüxenu (Brixenu) ze schodiště, po němž Havlíček sestupoval do svého vězení. Jaromír Hobotický“ Nehledě k tomu, že text podává důkaz o vandalismu v severoitalském městě (myšleno s nadsázkou), jedná se o krásný příklad, kdy příběh zhodnocuje a utváří sbírkový předmět.

Na Karla Havlíčka Borovského uchovává muzeum i další památky. Jednou z nich je Borovského tkaná podobizna od tkalce samouka Jana Machka z Krucemburku. Předmět darovala slečna Kristina Letovská, učitelka na obecné a měšťanské škole, jejíž soukromé sbírky se staly základem budoucího muzea.     

Mgr. Kateřina Skalníková

Busta Františka Josefa I. 

Dnes Vám v muzejním seriálu přinášíme z fondů muzea bustu rakousko-uherského císaře Františka Josefa I. Sádrové poprsí již staršího císaře není datováno. Podobnou bustou Františka Josefa I., ovšem v mladší věku a z bronzu, byl osazen v letech 1898-1918 pomník na Husím rynku (dnešním Komenského náměstí). Pomník k 50letému výročí panování císaře z vděku za náboženskou toleranci byl vystavěn na místě toleranční modlitebny, která zde pro evangelickou náboženskou obec fungovala před stavbou kostela. Po vyhlášení samostatného Československa byla busta 29. října 1918 v průběhu oslav mládeží stržena z mramorového podstavce a na řetězu vláčena až do hostince Peklo (dnešní Nečasova ulice čp. 20). Roku 1920 byla při slavnostech ku příležitosti výročí 250 let od úmrtí Jana Amose Komenského umístěna na původní podstavec jeho busta. Jenom nápis byl přetesán…                   Mgr. Kateřina Skalníková