Obrázky z vernisáže výstavy Hluboká voda, nejhlubší les

Více na www.hlubokavoda.cz.

V pátek 17. června jsme zahájili výstavu Hluboká voda, nejhlubší les. Výstavu otevřela ředitelka Horácké galerie paní Věra Staňková a kurátoři Jakub Orel Tomáš, Alice Hradilová a Martin Jiroušek.

Hlavní část výstavy se nachází v Horácké galerii, kde uvidíte setkání bestiářů Karla Němce (cyklus dřevorytů Strašidla podle zkušenosti a tradice) a Josefa Váchala (originál knihy Ďáblova zahrádka – zápůjčka z Památníku národního písemnictví), vodníky a hejkaly v českém umění od 19. století, knihy a strašidelné filmové plakáty.

Další část je v Horáckém muzeu, kde probíhá výstava volyňského malíře Aloise Boháče s názvem Miláčkové.

V muzeu jsou v rámci tématu k vidění také stálá expozice Karla Němce, Mlejnek z Víru střežený vodníkem a Strašidelné podzemí, které nabízí výjevy z místních pověstí.

K výstavě chystáme katalog, zatím je v prodeji na informačním centru katalog díla Aloise Boháče a Karla Němce.

O výstavě:

Hluboké hvozdy severního Horácka se nacházejí v nejvyšších partiích Českomoravské krabatiny. Lidé tu uvykli tvrdé práci v lese a na kamenitých polích, vydobytý chléb byl tvrdý a zimy dlouhé. V každé vsi se ústně tradovaly příběhy, jejichž aktéři, pokud vyvázli živí, mohli odpřisáhnout svoji hrůzostrašnou zkušenost ze setkání se záhadnými a nebezpečnými bytostmi místních lesů a luk. Ještě v 60. letech zaznamenal řídící učitel Josef Vališ z Jiříkovic příběhy konkrétních pamětníků. „Jistotnej příběh, jistá pravda. Dřív tady ty bytosti bejvaly, lidi se s nima potkávali.“ Za dlouhých zimních večerů se v chalupách u draní peří vzájemně strašili hastrmanem, hejkalem, světýlky či divoženkou a málokdo si troufal po setmění projít lesem a kolem rybníka. V tomto starém světě vyrostl také novoměstský umělec Karel Němec. Jeho cyklus dřevorytů Strašidla podle zkušenosti a tradice byl první inspirací pro naši výstavu.

Téma divokých bytostí se probouzí v období romantismu a národního obrození ve druhé polovině 19. století a postava vodníka se stává doslova všudypřítomnou v celé české kultuře napříč literaturou, hudbou, divadlem, výtvarným uměním a lidovou tvořivostí. To ostatně platí dodnes, stačí se rozhlédnout po krajině, kde vodník střeží téměř každou louži nebo přehlédnout filmovou a divadelní produkci posledních desetiletí.

S nástrahami divoké přírody se dnes v každodenním životě není třeba konfrontovat. Navíc, když už byla krajina zcivilizována, uspořádána, případně vysušena nebo sežrána kůrovcem a zbavena poetické tajuplnosti. Vodníci a víly se stali stafáží konzumní zábavy a v bezpečí pohádkových vesniček hrají roli spíše směšnou než strašidelnou. Autoři výstavy se vydali zpět na hlubinu. Pokusili se vystopovat výskyt těchto bytostí v lesích a vodách výtvarného umění od 19. století po současnost a umožnit divákovi nahlédnout do světa, který zrcadlí naše nevědomí a kde se setkává a stále osudově prolíná dobro se zlem, krása s ošklivostí, čistota s temnotou, smrt se životem.

více na www.hlubokavoda.cz