Reportáž v Toulavé kameře a několik dalších zajímavostí o zmiňovaných místech

Podívejte se na reportáž České televize z Javorku, Prosíčky a Štarkova, která vznikla ve spolupráci s naším muzeem. Na povídání o jednotlivých místech nebylo moc času, ale pokud by vás zajímalo více, zde je několik dalších zajímavostí ze zdejší bohaté historie:

Prosíčka: 

Když se tak člověk z Prosičky dívá

na krásu, nádheru kraje,

tu v srdci i duši mu hraje

vzpomínka mládí jediná.

Má rodná Vysočina!

Jaroslav Křička

V Javorku se traduje pověst o tom, jak děti, když byli v neděli rodiče v kostele, otevřely zakázanou kouzelnickou knihu. Tím vyvolali skřítka, kterém řekli, aby zbořil skálu nad Javorkem. Skřítek začal rozmetávat balvany a zkázu zastavili až rodiče, když se vrátili. Od té doby jsou pod skálou rozházené balvany.

Co je pravdy na pověsti o chudé vdově, která si vyprosila od Boha déšť, to se už nedozvíme. Neví se, zda na počátku stál nějaký zázrak, na jehož základě se skále začalo říkal Prosíčka a chodit sem s modlitbou. O organizovaných procesích žádné doklady neexistují, ale pamětníci si na ně ještě vzpomenou. Dříve byl kopec Prosíčka nad Jimramovem bezlesý, takže skála byla viditelná přímo z městečka (viz historická fotografie), jako hotové poutní místo.

Kdo a kdy vztyčil na skále první kříž je také tajemstvím, nejstarší stopou je záznam z jimramovské farní kroniky z roku 1941, kde se píše o svěcení nového, dřevěného kříže, který nahradil původní železný. Obnovu kříže ze železa tenkrát nepovolila správa velkostatku. Vyrobil ho pan František Bureš, mladík, který byl v učení u jimramovského rakváře. Dřevěný kříž, který stojí na Prosíčce dnes, je kopií předchozího a vyrobil ho a 24. 5. 2003 osadil řezbář Josef Urban se svými syny. Více na  https://urbanpepik.mistecko.cz/rubriky/galerie/kriz-na-prosicce. K slavnosti žehnání kříže říká farní kronika: „Za tento nový kříž vděčíme našemu bývalému farníkovi. Poměrně velká část farnosti se zúčastnila a bylo to pro nás duchovní občerstvení v Boží přírodě.“

Cesta na Prosíčku z Jimramova je strmá a na 2 kilometrech je to převýšení o 500 metrů – největší v regionu. Výhlídka na Široké pole nad Novým Jimramovem ale vše vynahradí a zvlášť na konci dne se tam krásně v klidu rozjímá ve společnosti krkavců, kteří se zde objevili jako první ve Žďárských vrších.

Prosíčka má také svoji poštovní známku – https://www.infofila.cz/chranena-krajinna-oblast-zdarske-vrchy-r-2-c-3615.

Javorek: 

Vesnička Javorek byla kdysi vyhlášená pěstováním lnu, a to už od 15. století. Pazderny (sušárny lnu) stály u každé chalupy. Ještě na začátku 20. století byly všechny chalupy ve vsi roubené a také většina statků, jak zmiňuje J. F. Svoboda ve Vlastivědě moravské. Ten se také podrobně rozepisuje o tom, jak hrabě Egbert Belcredi povolal v polovině 19. století z Vídně odborníky na pěstování lnu a v 70. letech byl zdejší len považován za nejlepší v celé monarchii.

Povídačky o tom, že z rychty vede tajná chodba až na hrad Skály nechme stranou, jisté je, že její historie je starší, než současná budova z 18. století. Kromě unikátní pavlače ve dvoře se v ní zachovala obrovská místnost, která sloužila jako výčep i společenský sál s impozantními trámy natřenými volskou krví. Je skvělé, že současní majitelé se při rekonstrukci snaží tyto prvky zachovat. Zajímavostí z historie rychty je údaj z roku 1631, kdy byl rychtářem jistý Mikuláš a jeho povinností bylo „vypravení zbrojného koně s pacholkem a vychování vrchnosti telete do zrostu.“ Za budovou rychty najdete krásný dřevěný včelín a budovu zvláštního kruhového tvaru, která sloužila jako tírna (sušárna a úpravna) lnu. Podobná stojí i u Fryšávky před Jimramovem.

V památkově chráněném domě č.p. 4 bývala škola, ve které na sklonku 19. století působil řídící učitel Kozák. Se svými žáky šlechtil ovocné stromy pro celou vesnici a jeho početnice byla přeložena do několika jazyků.

Štarkov:

Historie hradu Skály na vrchu Štarkov je fascinující, plná opravdových loupežníků. Podle pověsti jejich konec při obléhání hradu přivolal jejich vůdce tím, že se upsal ďáblu a ten ho pak lstí utopil v hradní studni. K hradu se také váže pověst o zapomenutém zlatém prstenu hradní paní Elišky. Při archeologických vykopávkách, které vedl pan hrabě Ludvík Belcredi, se zlatý prsten našel. Tím vyprávění končí a teď už jen zbývá vydat se na výlet do míst, kde legendy ožívají.

Za poskytnuté informace děkuji panu Markovi Husákovi, panu Žákovi z Javorku, panu Ludvíku Belcredimu a rodině Bradáčových z Jimramova.