Muzejní dvorek ozdobil unikátní kovaný kříž

Na dvorku muzea můžete od srpna obdivovat krásný kovaný kříž, který do muzea přivezl a daroval pan Pavel Včela, regionální amatérský historik a iniciátor obnovy mnoha drobných kulturních památek. K historii kříže nám napsal:

„Když se v 80. letech prováděla poslední rozsáhlá demolice původní zástavby na Žďárské ulici v místě dnešního Domu s pečovatelskou službou, padl jí za oběť i dům s č.p. 58. Z jeho trosek se na poslední chvíli podařilo partě nadšenců zachránit unikátní kovaný kříž, zakonzervovat ho a bezpečně uložit. Vzhledem k jeho jedinečnosti a křehkosti jeho krásy nepřipadalo v úvahu umístění na otevřeném veřejném místě, kde by hrozilo jeho poškození nebo odcizení. Po jednání s několika specializovanými institucemi se nyní se podařilo nalézt vhodné místo na dvorku Horáckého muzea, kam vzhledem ke svému původu správně patří. Kříž přestavuje zřídka viděnou precizní kovářskou práci pravděpodobně z konce 19.století. Celá kompozice představuje prostý kříž porostlý růžovým keřem. Hlava kříže obsahuje několik symbolů, mj. kovářský perlík, jako znak cechovní hrdosti a kříž jako znak víry. Samostatnou součást tvoří kovaný věnec spletený ze stonků a květů růží. Možní autoři jsou spojeni s kovářskými mistry působícími na této adrese a jako nejpravděpodobnější tvůrce se jeví kovářský mistr Jan Nedvěd (1850-1931).

Historie kovaného kříže ze Žďárské ulice
Kříž přestavuje zřídka viděnou precizní kovářskou práci pravděpodobně z konce 19.století. Celá kompozice představuje prostý kříž porostlý růžovým keřem. Hlava kříže obsahuje několik symbolů, mj. kovářský perlík, jako znak cechovní hrdosti a kříž jako znak víry. Samostatnou součást tvoří kovaný věnec spletený ze stonků a květů růží, připojený ke kříží dvěma šrouby s kovanými maticemi. Pod ním jsou otvory pravděpodobně na připevnění cedulky se jménem. Socha Krista podle všeho nebyla součástí kompozice, rozmístění otvorů ji ale v určité fázi nevylučuje.
Zda šlo o záměr vytvořit dílo s odkazem na mistra kovářského, či někoho z jeho blízkých není možno doložit. Spíše se může jednat o ukázkové mistrovské dílo, případně o součást mistrovské zkoušky. Možní autoři jsou spojeni s kovářskými mistry působícími na této adrese a jako nejpravděpodobnější tvůrce se jeví kovářský mistr Jan Nedvěd (1850-1931). Ze sčítacích operátů a matrik je možno rekonstruovat stručnou historii této rodiny a zkusit odhadnout pravděpodobného tvůrce díla.
Dům na Žďárské ulici č.p. 58 patřil ještě roku 1869 rodině Růžičků, která tam hospodařila, ale nebyla zde kovárna. Tu zde zřídil patrně roku 17701 a začal v ní provozovat svoji živnost kovářský mistr Václav Nedvěd (*15/9/1820 ve Slavkovicích č.p.18), syn pololáníka Jana Nedvěda.
Když si Václav Nedvěd v roce 1843 bral za ženu Marii Novotnou ze Slavkovic, byl již ve svých 22 letech kovářským mistrem. V roce 1845 se jim rodí první syn František, roku 1850 v pořadí druhý syn Jan a roku 1853 dcera Marie. Při sčítání 1857 jsou zachyceni ve Slavkovicích na č.p. 58, kde se mu daří rozvíjet kovářskou živnost, a tak sčítání 1869 zde zachycuje Václava Nedvěda s manželkou Marií, starším synem Františkem coby kovářským tovaryšem, dcerou Marií a jedním kovářským učedníkem. Mladší syn Jan má v poznámkách sčítání uvedeno „dělá v Konenburku“, tedy je asi někde ve světě na vyučení.
Václav přenechal zavedenou živnost ve Slavkovicích nejstaršímu synovi Františkovi a na prahu padesátky zakupuje dům na Žďárské č.p.58 a pokračuje v provozování řemesla. Po přesídlení do Nového Města kovářská živnost Václava Nedvěda dál prosperovala, protože v roce 1880 byl v domě zachycen i kovářský pomocník František Mach z Petrovic a 2 učni (Šír a Chroust). Rovněž zde pobývala svobodná dcera Marie.
Václavův druhorozený syn Jan Nedvěd (*18/6/1850) byl v té době panským kovářem na zámku v Radešíně, kde mohl přičichnout k umělecké kovařině, proto by mohl být pravděpodobným autorem kříže. Když Václav Nedvěd umírá 6/9/1890 ve věku 70 let, přebírá po něm živnost jako mistr kovářský a podkovářský právě Jan, který se na Žďárskou ulici č.p.58 stěhuje se svojí celou rodinou.
Sčítání v roce 1890 (vyhotoveno 5/1/1891) tak zachycuje Jana, jeho manželku Annu roz. Pohankovou z Radňovic č.p.14 (*10/1/1857), jejich 3 děti, Ludvíka (*1879), Jana (*1881) a Marii
1 Jeho syn Jan byl příslušný od tohoto roku do Nového Města.
(*1885) a na výminku ovdovělou matku Marii2. Prosperující kovářskou živnost a doplňující zemědělské malohospodářství pomáhají provozovat 2 služky, 2 kovářští pomocníci, jedním z nich je František Nedvěd, pravděpodobně Janův synovec a jako učeň Jan Pohanka (*1875), patrně synovec manželky.
V roce 1900 sčítání zachycuje kovářského mistra Jana Nedvěda s manželkou Marií, syn Ludvík pracuje jako obchodní cestující pro chemickou továrnu Buben v Chrudimi, jeho sourozenci Jan a Marie jsou studující, ubytován je zde i další student. Stále s nimi bydlí jeho ovdovělá osmdesátiletá matka Marie, v kovářství pomáhá již jen jeden pomocník a jeden učeň.
Potomci se vydali do světa, syn Ludvík se živí obchodem a usídlil se v Kolíně, kde také v roce 1951 umírá. Syn Jan, stejně jako jeho sestra Marie se dali na učitelskou dráhu a jsou odkázáni na to, kam je úřady přidělí. Jan je zachycen roku 1913, když se žení s Annou Effenbergerovou z Nymburka. Protože v rodině není následník v řemesle, někdy kolem roku 19083 prodává Jan Nedvěd st. svoji kovárnu a zakupuje od malíře a pozlacovače Antonína Svítila polní hospodářství na Žďárské č.p. 52. Zde je roku 1910 zachycen jako „polní hospodář“ společně s manželkou Annou, synem Janem, t.č. suplujícím učitelem na obchodní škole a dcerou Marií, studující ústavu učitelek v Brně. Příjmu domácnosti pomáhá i poskytování ubytování dvěma přespolním studentům.
V roce 1921 je Jan již vdovec4, řemeslo pověsil na hřebík a hospodaří na č.p.52 se svoji ovdovělou sestrou a jedním čeledínem. Bývalý kovářský mistr Jan Nedvěd, soukromník a měšťan, přežil svoji manželku o 14 let a zemřel 25/6/1931 v úctyhodném věku 81 let v nemocnici v Kolíně5 a po převozu do Nového Města zde byl o tři dny později pohřben.
Zavedené Nedvědovo kovářství tedy kolem roku 1908 přebírá Antonín Králíček (*5/1/1881) z Velké Losenice č.p.8, syn Jakuba Králíčka, podruha. Rodinu kováře Králíčka zachycuje na této adrese sčítání v roce 1910 i 1921. Zatímco při prvním sčítání je zde pouze se svojí manželkou Karolinou roz. Švehlovou (*7/11/1887) z Líšně (Brno) (oddáni 7/7/1908) a tovaryšem Bukáčkem z Petrovic.
Jeho první manželka Karolina zemřela 7/11/1918 v pouhých 31 letech na zápal plic spojený pravděpodobně s epidemií tzv. španělské chřipky. Tato událost je další možnou, i když méně pravděpodobnou, indicií důvodu vzniku tohoto kříže.
V roce 1921 sčítací operát zachycuje ovdovělého Antonína Králíčka s jeho druhou manželkou Josefou (*19/10/1891, Zámek Žďár), a jeho děti Ludvíka (*1911), Anežku (*1913), Josefa (*1920) a otce Jakuba Králíčka (*1846, +1931). Řemeslu se asi moc nedaří, protože zde nejsou zachyceni v místě žádní kovářští pomocníci či učni, způsob obživy je zapsán jako kovářství a zemědělství.
Kovářská živnost ve Slavkovicích č.p. 58, kterou zakládal Václav Nedvěd a kterou přebírá kolem roku 1870 jeho nejstarší syn František Nedvěd (*15/7/1845) nadále funguje a má nástupce. Při sčítání r. 1880 uveden František společně s manželkou Josefou, synem Františkem (*20/7/1875) a služkou. Syn František je pak zachycen jako kovářský pomocník roku 1890, o deset let později již s otcem pracuje jako učeň mladší syn Josef (*1882) a jeho bratr František již u nich není. Zůstává s nimi ještě dvojče Josefa (*1882), která je švadlenou a nejmladší syn Alois
2 Zemřela v 90 letech 8/2/1910 v synově novém domě na Žďárské č.p 52.
3 Od tohoto roku je kovář Antonín Králíček příslušný do Nového Města
4 Janova manželka Anna, se kterou se oženil 27/10/1879 zemřela 30/11/1918
5 Mohl zde pobývat u syna Ludvíka
(*1887). Kovářská živnost ve Slavkovicích č.p. 58 pracuje ještě i v roce 1921, kdy ji provozuje František Nedvěd mladší (*1775), který dům obývá s manželkou a 4 dětmi a jeho ovdovělý otec František u něj zůstává na výminku.“

Pavel Včela, srpen 2024