Josef Šín

(úryvek z publikace Jiřího Plachého: „Zahraniční armáda 1939-1945 (místo narození : politický okres Nové Město na Moravě)“

Narodil se 19. září 1905 na Rokytně v zemědělské rodině. Měl šest sourozenců. Po vychození obecné školy v rodné obci absolvoval roku 1920 nižší reálku v Novém Městě na Moravě a ve středoškolských studiích pokračoval na vyšší hospodářské škole v Přerově, kde v roce 1924 maturoval.

V té době se rozhodl pro dráhu vojáka z povolání. V říjnu téhož roku nastoupil vojenskou prezenční službu u pěšího pluku 24 ve Znojmě, avšak po několika dnech se stal frekventantem Vojenské akademie v Hranicích na Moravě, kterou s „velmi dobrým“ prospěchem ukončil o dva roky později.

Počátkem září 1926 se stal důstojníkem z povolání a byl poslán k jezdeckému pluku 1 Jana Jiskry z Brandýsa do Terezína. Po měsíci pak nastoupil roční aplikační kurs v Jezdeckém učilišti v Pardubicích. Počátkem srpna 1927 se vrátil ke svému pluku a velel jezdecké četě v Praze a v Terezíně (v době od 20. února do 2. května 1933 pak přechodně 4. eskadroně), a to až do poloviny září 1933, kdy byl přemístěn ve stejné funkci k dragounskému pluku 11 Krále Carola II. Rumunského do Bratislavy. Následujícího roku absolvoval jezdeckou školu. Od června 1935 zatímně velel 2. eskadroně. Počátkem listopadu 1935 jej přidělili k pobočce záložní důstojnické školy jezdectva v Dašicích, jako jejího velitele a cvičitele. Zůstal tam do poloviny září 1937, kdy byl přemístěn k Jezdeckému učilišti do Pardubic. Jeho nadřízení v něm rozpoznali mimořádný jezdecký talent.

V letech 1937–1938 byl Šín členem drezúrního družstva, které reprezentovalo československé jezdectví na řadě mezinárodních závodů, mj. ve Vídni, Berlíně a Londýně. Reprezentace dosahovala řady mimořádných úspěchů. Šín si např. v roce 1938 z německých Cách přivezl dvě první místa.

Během zářijové mobilizace v roce 1938 sloužil u dragounského pluku 8 a počátkem listopadu se vrátil do Pardubic. Působil tam jako cvičitel a správce plynového materiálu. K 28. říjnu 1930 dosáhl hodnosti nadporučíka a 1. října 1936 kapitána jezdectva.

Po okupaci zbytku českých zemí jej do svých služeb převzalo protektorátní Vládní vojsko. Stal se velitelem čety u 3. jezdecké roty 6. praporu v Hradci Králové. Od poloviny dubna 1942 velel rotě. K 1. lednu 1943 byl povýšen na hejtmana 1. třídy, což byla hodnost odpovídající štábnímu kapitánu. V květnu 1944 odjel do Itálie.

Dne 10. července 1944 přešel na stranu italských partyzánů. Po několika dnech se dostal do Švýcarska, kde byl přechodně internován. Ze Švýcarska odjel 18. října 1944 přes Francii do No. 2 Allied Prisoners of War Reparation Camp v Resině u Neapole a odtud do Velké Británie. Zde byl 12. prosince 1944 v hodnosti kapitána prezentován u Náhradního tělesa. Od začátku února do konce dubna 1945 prošel II. kurzem tankových osádek v Čs. tankovém výcvikovém středisku v severní Anglii. Získal tam střelecký a radiotelegrafický výcvik. Po jeho absolvování měl odjet jako repatriační důstojník do Francie. K tomu však již nedošlo a Šín odletěl 4. července 1945 do osvobozené vlasti. Tady byl po několika dnech přidělen jako mobilizační referent organizační skupiny k velitelství tankového vojska hlavního štábu MNO v Praze. K 1. srpnu 1945 byl povýšen na štábního kapitána a 31. října 1945 na majora.

Počátkem února 1947 se vrátil jako zástupce velitele výcvikové korouhve a velitel záložní důstojnické školy k jezdectvu do Pardubic. Ne však na dlouho – vzhledem k tomu, že „nenašel kladný poměr k lidově demokratickému zřízení“ byl na konci dubna 1948 přemístěn jako velitel roty (postupně: náhradní, technické a velitelské) k 78. pěšímu praporu Partyzána Jana Švermy do Milovic. K 1. červenci 1949 jej pak odeslali na tzv. dovolenou s čekaným a 1. ledna 1950 byl propuštěn do civilu „bez nároku na odpočivné platy“.

Pracoval pak v dělnických profesích v Mototechně a ve Škodových závodech až do odchodu do důchodu. S rodinou bydlel v Hradci Králové.

Po válce se mu částečně podařilo navázat na jeho jezdeckou kariéru. Celkem získal během let, kdy se aktivně věnoval ježdění na 150 vítězství a předních míst v různých závodech. Následně pak trénoval čs. reprezentaci. Zemřel 25. prosince 1983 v Hradci Králové.

Vyznamenání Čs. vojenská pamětní medaile se štítkem VB (2. 3. 1946), rumunský řád Steaua României – stupeň Cavaler (1936).