„Horácký orloj“ ve vestibulu muzea

Z krásného vestibulu muzea s renesanční klenbou jsme odstranili nepoužívaný počítačový kout (k dispozici je připojení na wifi) a vytvořili zákoutí plné ptačího zpěvu. Návštěvníci si zde mohou posedět na polštářích ve tvaru kamenů (ušila Ema Oravcová), pokochat se pohledem na plstěné ptáky od paní Vrabcové (sparrows.cz) a poslechnout si jejich zpěv z ptačí budky, kterou pro nás vyrobil „Mistr Hanuš“ Petr Stejskal. Ptáčky nakreslila Dita Novotná. Březový háj nainstaloval Jan Oravec. Olejomalba Jelen s laněmi u lesa je od Jiřího Židlického, malíře a kreslíře zvěře, který se narodil roku 1895 v sousedství muzea, na Vratislavově náměstí č. 115 a stal se fenomenálním malířem, kreslířem a ilustrátorem námětů lesa a lesní zvěře.  V levitujícím rámu se můžete s celým zátiším vyfotit. Autorem kompozice je architekt František Brychta ve spolupráci s kurátorkou muzea Alicí Hradilovou.

Pro naše ptačí zákoutí jsme vybrali pět ptáčků typických pro náš region. Sýkorka koňadra je sice jedním z nejběžnějších ptáků, kteří žijí v blízkosti lidských obydlí, není ale nikdy na škodu znovu se nechat unést její dokonalou krásou. Už jste nasypali na krmítko? Stehlík obecný se svými barvami vyrovná i papouškům. Jeho nejoblíbenější potravou jsou semínka bodláků. Pokud máte zahradu nebo jiný pozemek a necháte někde kousek divokého porostu, je pravděpodobné, že k vám zavítá tento skvostný návštěvník. Sýr rousný je sova obývající lesy Vysočiny. Pokud v době hnízdění zabušíte klackem na strom s hnízdní dutinou, vykoukne na vás jako sojka z kukaček. Ořešník kropenatý hnízdí na skalních vrcholech. Možná ho někdy potkáte na výletě do skal v lese nebo ho přistihnete, jak vám v zahradě krade ořechy. Hýl obecný je ozdobou každé zasněžené zimní zahrady, kde pro něj zůstala na stromě nějaká jablka. Létá v hejnech, samečci jsou krásně červení, samičky do žluta a nádherně zpívají. Přijďte si je do muzea poslechnout !