Zapojení občanů města do partyzánského hnutí

Když se lesy kolem Nového Města na Moravě začaly plnit partyzány, odhodlanými bojovníky proti okupantskému násilí, i obyvatelé Nového Města rozmnožili jejich řady.

Obavy Němců z rozmachu partyzánské činnosti byly oprávněné. Ve městě byla již od počátku okupace poměrně silná členská základna Obrany národa v čele s ředitelem měšťanské školy Josefem Tulisem, škpt. v zál. a velitelem této vojenské organizace domácího odboje na Novoměstsku, který byl v roce 1944 zatčen a uvězněn.

K jejich potírání byla do města dosazena osádka tzv. Schutz-Polizei.

Řada odbojových pracovníků se kryla v partyzánských útvarech před slídivými zraky gestapa. Byl to především obchodník Eduard Soška, činný v podzemním hnutí od začátku okupace, který v červnu 1944 uprchl před gestapem, aby v úzkém svazku se skupinou generála Svatoně pokračoval v odbojové činnosti. Při pronásledování německou policií byl spolu s generálem Svatoněm v listopadu 1944 u Proseče v Čechách přepaden a zastřelen.

V září téhož roku uprchl před gestapem úředník nadačního velkostatku Otto Kafka, který se pod krycím jménem kapitán Bříza stal velitelem partyzánských jednotek v prostoru kolem Císařské skály se střediskem v Odranci, patřících ke skupině Jermak.

K téže partyzánské skupině uprchl v lednu 1945 autodopravce Ludvík Brabec, který udržoval spojení s členy partyzánských skupin už dříve před tím, než se k nim rozhodl uprchnout definitivně.

Úzké spojení s partyzány udržovali dále správce mlékárny Adolf Kaláb, správce lihovaru Josef Mlíko i jeho žena Libuše, úředník pojišťovny Zástěra a řada dalších, kteří dodávali potraviny a další nezbytnosti.

K pronikavějšímu uplatnění partyzánů došlo na jaře 1945 a v posledních dnech německé okupace, kdy poražené nacistické armády prchaly k západu, dávajíce přednost americkému zajetí před ruským. Rušili ústup zatarasením cest, překážkami a přestřelkami s německými vojenskými jednotkami. Jejich slabší výzbroj jim bránila v provádění významnějších vojenských akcí.

Při rozvaze horáckého obyvatelstva je pochopitelné, že se nehrnulo k nepromýšleným a nepředloženým sabotážním činům, které by měly pro město a jeho obyvatelstvo dalekosáhlé následky. Přesto se ale odvážily neznámé osoby vybrat v říjnu 1941 (brzy po tom, co se v Protektorátě ujal vlády Heydrich) dynamitové skladiště poblíž spínací stanice Západomoravských elektráren, kde bylo uloženo asi 50 kg dynamitu. Přes usilovné pátrání, které by ovšem mělo pro dopadené tragické následky, se nepodařilo pachatele zjistit.

V revolučních květnových dnech roku 1945 byl vyhozen do povětří nákladní vlak u Radňovic. Transport německých esesmanů měl velké ztráty na životech i materiálu; také lokomotiva a vagonová souprava byly velmi těžce poškozeny.

V těchto dnech byl těžce poškozen výbušninami také nákladní vlak u Zubří. Bohatý obsah vagonů se stal kořistí zuberského obyvatelstva.

Eduard Soška

Pamětní deska E. Sošky na domě tety Gertrudy

Uctění památky Eduarda Sošky